Anglie 2019, den čtvrtý

Jdeme po západní straně ostrova. Pod námi je hluboký útes a nádherná azurová voda. Od moře fouká pěkně silný vítr, že je občas těžké udržet rovnováhu.
Share on facebook
Share on pinterest
Share on email

V noci přijel brácha a dnes společně vyrážíme na ostrov Lundy, což vyžaduje velmi brzké vstávání na vlak odjíždějící v půl sedmé. Kdyby nás nečekal tak lákavý výlet, bylo by to bolestivé.
Z Exeteru jedeme do Barnstaple, kde přestupujeme na autobus do Ilfracombe. Další krásné přímořské městečko, plné barevně omítnutých domků, svěžích květin, malých krámků a útulných hospůdek. Tady přestupujeme na loď. Zdá se, že Lundy je populární, je nás na palubě asi 200. Počasí nám přeje, mírně pofukuje vítr a svítí slunce, které nás zanedlouho zažene do stínu podpalubí. Pijeme 7Up z plechovky a hrajeme lízaný mariáš. “Mírný větřík” začne poněkud dělat vlny a loď poskakuje nahoru a dolů. Musím odložit karty a jít nahoru na palubu a upřít rozkývaný zrak na horizont, abych zklidnila znejistěný žaludek. Nejsem takový námořník, jak jsem si myslela. Po dvaceti minutách jdu oznámit bráchovi, že to dole nedám. Zbylou hodinu zírám na obzor. Najednou se z linie mezi nebem a vodou začne vynořovat pevnina. Jak se blížíme, můžeme čím dál zřetelněji rozeznat strmé, zajímavě rozeklané útesy na vršcích porostlé zeleným sametem. Přistaneme u dlouhého betonového mola. Teď musíme vyšlápnout asi kilometrový krpál. Mořskou nemoc během několika okamžiků vypotím a vystřídá jí hlad. Na vrcholu kopce je taverna, toalety a obchůdek. Správná kombinace pro turisty.
Po pauze vyrážíme objevovat ostrov. Podle Wikipedie má jen 4,5 km čtverečních a je to jedna velká pastvina, kde se střídá tráva, kapradí a vřes. A ovce. Spousta ovcí. Mají tu být i domorodé kozy, jakýsi druh japonské srny a hlavně papuchalkové. Ti se mi vždycky líbili a těším se nejvíc na ně. Černobílí ptáčci s barevným zobákem a smutným pohledem.
Zatím obcházíme typicky anglický kostel z šedého kamene, zbytek malého hradu (nyní ubytování pro turisty) a v dáli na cípu ostrova, o kopec níže, vidíme maják bílý jako křída.
Jdeme po západní straně ostrova. Pod námi je hluboký útes a nádherná azurová voda. Od moře fouká pěkně silný vítr, že je občas těžké udržet rovnováhu. Kličkujeme mezi ovcemi a překračujeme to, co zanechávají za sebou. Na vrcholku mírného stoupání se vyloupne další maják. Tenhle je z šedého kamene a stojí uprostřed ostrova. Kolem něj se rozléhají pastviny oddělené typicky britskými kamennými zídkami a ve věži jsou místo světla dvě zeleně pruhovaná plážová lehátka.
Ostrov má také svoje letiště. Na trávě stojí malé osobní letadélko a ranvej se dá poznat jen podle řady bílých kamenů. Ovce nějaké značení ale vůbec nezajímá a klidně se pasou všude, letadlo nebo ne.
Dál potkáváme ještě zvláštní plemeno maličkých hnědých ovcí, ale papuchalkové nikde. Ani srnky. Asi to byla jen nějaká konspirační teorie. Co by tady taky dělala japonská srnka, že?
I přes tenhle drobný nedostatek je Lundy další ráj na zemi. Ani si ho nestihneme vychutnat celý a musíme pádit zpátky na loď. Jiná už dnes nepojede.
Tentokrát mě Neptun šetří a cesta uběhne veseleji. V Ilfracombe si dáme večeři u George & Dragon, prý nejstarší hospodě ve městě. A pak je už čas vyrazit zpátky na základu v Exeteru. Další dlouhatánský, ale nádherný den za mnou…

Napište mi:
karolina.bendova@gmail.com

Let's Get Creative.